Při práci nebo na následek pracovního úrazu či nemoci z povolání každoročně zemře více lidí, než je po stejnou dobu zabito ve válečných konfliktech. K naší lítosti k nim dochází i přes sílící snahy o rozvoj a uplatnění preventivní bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovištích.

Ve společnostech a firmách organizovaných v OS DLV má vztah zaměstnavatelů k otázkám BOZP rozdílný přístup. Na jedné straně jsou to zaměstnavatelé s vysokou prioritou k této problematice, na druhé straně jsou to společnosti, které „otravuje“ jakákoliv polemika o těchto otázkách (trochu to v celé nahotě předvedla potřeba reakce na vývoj covidové situace v loňském roce). Přes všechny těžkosti můžeme konstatovat, že ve společnostech našeho zájmu (při OS DLV) úrazovost pozvolna klesá, a to hlavně v počtech smrtelných a závažných pracovních úrazů. Vyjadřuji se k celkovému trendu, ne k situaci spojenou s útlumy výroby z důvodu pandemie.

Zvláštním případem podmínek v BOZP je sektor lesnictví. Zde se stále potýkáme s problematikou evidence pracovních úrazů a její faktické pravdivosti. Je známou skutečností, že v lesnictví, zejména tam, kde přicházejí v úvahu výběrová řízení, panuje jednoznačné pravidlo: „Pokud mám zaměstnance, nejsem konkurence schopný“. Z toho nám plyne, že když už není živnostník zákonně pojištěn pro nemoc a úraz, není důvod něco hlásit (pokud se o toto nezajímají orgány trestně činné). Proto přesto, že i zde statistika klesá, jsem na pochybách, co je a není pravda.

U „velkých hráčů“, kteří se účastní výběrových řízení na lesní zakázku, najdeme u vlastních zaměstnanců pouze THP a profese velmi lukrativní, případně zajišťující velké objemy prací (operátor vyvážecí soupravy, harvestoru, strojník speciálních kolových traktorů a podobně). Ostatní činnosti, včetně sezonních činností, jsou provozovány OSVČ a ty nejnárazovější, zahraničními zaměstnanci. Je zřejmé, že tento trend potrvá i nadále, a nepředpokládám jeho brzké změny.

V tomto článku nechci rozebírat statistiky úrazovosti nebo systémy nastavení činností u jednotlivých resortů. Každý z Vás, i bez větších znalostí ví, že problematika lesnického provozu probíhajícího pod vlivem přírodních podmínek, je nesrovnatelná s problematikou např. vyspělého dřevařského provozu, umístěného v halách, provozovaného na špičkových strojích. Spíše bych polemizoval, proč je naše lesnictví, které mi tak leží na srdci, stále na spodních příčkách ekonomických a společenských zájmů, a na pochopitelně prvních místech zájmu laické veřejnosti a ekologických aktivit.

Jednou z problematik, která s pracovním úrazem souvisí, je plná poúrazová rehabilitace, hrazená ze zákonného pojištění zaměstnavatelů. Velké finanční prostředky zaměstnavatelé dávají do tohoto pojištění a velmi malá část se vyplácí v náhradách za pracovní úraz, minimum na rehabilitaci, a především na prevenci a dalším vzdělávání pracovníků. Jde o stálý legislativní boj.  Jedná se o finanční prostředky státu (i když vybrané od zaměstnavatelů, na úraz a nemoci z povolání), ty jsou ale většinou odvislé od výsledku voleb. Je tedy velmi obtížné o těchto věcech a rozpočtu státu polemizovat.

K obětem pracovních úrazů a nemocí z povolání mám hlubokou úctu, mnoho jsem jich řešil nebo jsem se jimi v různých situacích zaobíral. Kdo tyto situace nezažil, neví, s čím se musí potýkat jak postižení, tak i jejich rodiny, přátelé a celé jejich okolí.

Je nemožné si přát, aby ve všech statistikách úrazovosti byla jedna velké nula, ale bylo by to krásné.

Přeji všem zaměstnancům, aby se jich moje úvaha o pracovních, těžkých a smrtelných úrazech netýkala. Postiženým pracovníkům přeji brzké uzdravení, ať fyzické tak i psychické, pozůstalým pak především klid a možnost dalšího plnohodnotného života, i přes nesmírnou ztrátu, která je díky ztrátě bližního postihla.

Čest památce obětí pracovních úrazů!

V Praze dne 22.4.2021

Ing. Petr Dvořák – vedoucí SIBP OS DLV